cz
plendeua

Historie

Historie vzniku kostela

Kostel Wang byl postaven na přelomu 12. a 13. století v jižním Norsku, ve vesnici Vang u jezera Vang. Odtud je odvozen jeho název.

Jezero Vang (norsky: Vangsmjösi) leží v nadmořské výšce 466 m mezi vysokými horami. Nejznámějším vrcholem je Grindafjellet (1724 m n. m.), na němž v „dávných dobách“ žil troll Tindull Grindo.

V 19. století již byl kostelík Wang příliš malý a vyžadoval finančně náročnou rekonstrukci. Bylo rozhodnuto o jeho prodeji. Peníze byly potřeba na splacení půjčky na výstavbu nového chrámu. Díky snaze norského malíře žijícího v Drážďanech, prof. Jana Kristiana Dahla, tuto významnou architektonickou památku Vikingů za 427 marek koupil pruský král Fridrich Vilém IV. Královský architekt pořídil dokumentaci a následně byl objekt rozebrán na části a v roce 1841 převezen v bednách lodí do Štětína a následně do Královského muzea v Berlíně.

Král si však postavení kostela na Pavím ostrově u Berlína rozmyslel a začal hledat místo, kde by kostel mohl sloužit bohoslužbám. Díky snaze hraběnky Frederiky von Reden z Bukowce bylo na jaře 1842 rozhodnuto o převezení kostela do Krkonoš, aby jej mohli využívat evangelíci žijící v Karpaczi a okolí.

Prostor k jeho umístění věnoval hrabě Christian Leopold von Schaffgotsch z Cieplic. Jedná se o svah Černé hory (Czarna Góra, 885 m n.m.) nacházející se v půli cesty z Dolní Karpacze na Sněžku.

  1. srpna 1842 král Fridrich Vilém IV. osobně položil základní kámen a o dva roky později, 28. července 1844, došlo ke slavnostnímu otevření a vysvěcení kostela za účasti krále a jeho choti, nizozemského knížete Bedřicha a mnoha dalších významných hostů.

Kostel Wang byl postaven dle vzoru nejlepších příkladů skandinávského dřevěného církevního stavitelství a je neocenitelným dílem dávného severského umění. Kostel je postaven z norské borovice, která je bohatá na pryskyřici a je mimořádně odolná.

Informace o konstrukci kostela lze stáhnout zde.

 

Vnější dveřní rámy, kterými se do kostela vstupuje, zaujmou svými polosloupy ozdobenými spletí hadů a rostlin. Na hlavicích stojí stylizovaní lvi, kteří zde symbolicky znázorňují bytosti střežící brány.

V horních nárožích portálů z 12. století jsou okřídlení draci, kteří roztrhávají horizontálně položenou osmičku. Tento výjev může symbolizovat odvěký a nekonečný boj dobra se zlem.

Na polosloupcích, které tvoří ozdobný rám dveří, jsou vytesány obličeje Vikingů – válečníků s vypláznutými rozdvojenými jazyky, což symbolizuje předávání vědomostí a moudrosti dalším generacím.

Na severním portálu je runové písmo. Runy byly znaky slabičného písma, které byly používány na začátku našeho letopočtu národy severní a severozápadní Evropy. Tyto znaky byly vytesávány zejména v kameni, kovu, kostech a dřevu. Vznikly pravděpodobně mimo oblast latinské kultury. Byly odvozené z řecké nebo latinské abecedy. Nejdéle, a to až do 19. století, se zachovaly u severských národů, jako písmo vesničanů nebo ozdobné písmo. Slovo „run“, čili tajemství, mělo znamenat tajemné písmo. V Norsku se nachází asi 1 600 runových nápisů. Runové písmo na portálu kostela Wang bylo překládáno velmi odlišně, např. „Eindridi vyřezával (portál) ke chvále sv. Olafa“ nebo „Eindridi vážně zranil malý prst syna sv. Olafa.“ Nejpravděpodobněji však tento nápis zní: „Eindridi vytesával (portál), štíhlý prst, syn Olafa zlého.“ Tento nápis je tedy uměleckým podpisem. Řezbář, který tento portál vytvořil, se jmenoval Eindridi; říkalo se mu „štíhloprstý” (se šikovnými prsty?) a byl synem jistého zlého Olafa.

Skutečnými uměleckými díly jsou také horní části sloupů, tzv. hlavice, v byzantském stylu, ozdobené postavami zvířat, rostlinami a maskarony (12. stol.).

Sloupy před oltářem zobrazují Davidovo vítězství nad Goliášem a proroka Daniela v jámě lvové, a byly zrekonstruovány zdatným řezbářem Jakubem z Janowic. Jeho dílem je také kříž vyrobený z jednoho dubového kmene v roce 1844 a postava Krista vytesaná v lipovém dřevu v roce 1846.

Na obou stranách oltáře vyrobeného roku 1980 Ryszardem Zającem stojí na podstavcích dva kandelábry. Představují labuť symbolizující věrnost a srdce – symbol lásky. Svíčky na těchto norských svícnech jsou zapalovány jen během svateb. Kostel Wang je široce známý jako kostel šťastných manželství.

Křtitelnice – dolnoslezské baroko – přibližně z roku 1740 pochází z rozebraného kostela v Dziećmorowicích u Wałbrzychu.

Kazatelna je ze dřeva přivezeného z Norska. Kostel je obehnán ochozem, který sloužil jako ochrana před chladem, bylo to místo pokání. Kdysi to bylo také místo na odložení zbraní a sítí. Střešní štíty jsou ozdobeny fiálami – čepy ve tvaru otevřených dračích tlam, čímž se podobají charakteristické výzdobě vikingských lodí.

Věž postavená ze slezské žuly chrání kostelík před silnými nárazy větru, který proudí od Sněžky.

Na západním svahu nechal král Fridrich Vilém IV. v roce 1856 postavit pamětní tabuli s epitafem, věnovanou hraběnce von Reden, s její podobiznou v medailonu.

Na nádvoří kostela stojí také budovy fary, postavené pro potřeby zdejší Evangelicko-augsburské farnosti.

V kapli Křesťanské mise lze koupit Písmo svaté, Bible pro děti, křesťanskou literaturu, album o kostele Wang, pohlednice a další suvenýry. Vedle tohoto knihkupectví se nachází socha zobrazující Lazarovo vzkříšení z roku 1994, jejímž autorem je Ryszard Zając. Text: farář Edwin Pech

Magisterské práce o kostelu Wang: B Danek

© 2020: Kościół WANG | návrh a implementace: wiredot.com